Lyžování Bormio, kola, lyže, sportovní potřeby na léto i zimu

SERIÁL Evropská lyžařská střediska
Bormio: Nejlepší z nejlepších

Bormio je nejlepší v Itálii. Lyžuje se tu na širokých strmých sjezdovkách, tratě jsou dokonale upravené, lanovky jsou moderní. Do města lákají lázně, bary a hotely. Autobusová doprava je zadarmo. Ceny za ubytování i lyžování jsou přijatelné.

Bormio je italským hlavním městem sjezdového lyžování. Tady se pravidelně jezdí světové poháry a konalo se tu i mistrovství světa.

Jsou také jiní, ale Bormio je jen jedno

Ano, dobře tedy, přijímáme vaše námitky: Dolomiti Superski je obrovská lyžařská oblast a zahrnuje mnohem víc sjezdovek a skiareálů než maličké Bormio. Madonna di Campiglio je povinnost pro všechny, kteří chtějí ukázat, že na to mají. Ne snad lyžařsky, ale finančně určitě. Na Marmoladě se jezdí až do jara v prašanu. V Cervinii se lyžuje pod Matterhornem až do výšky 4000 metrů.

Přesto je Bormio italská jednička. Sem se sjíždí světová sportovní elita. Na stejných sjezdovkách, kde se s lyžemi, tratí a soupeři perou nejlepší světoví sjezdaři a sjezdařky, se může svézt i vy.

Sjedete na jeden zátah dva kilometry převýšení?

Padesát kilometrů sjezdovek startuje na Cima Bianca (3012 m n.m.) a končí až ve městě ve výšce 1225 m n.m.

Bormio nabízí unikátní sjezdy s obrovským převýšením. Na jeden zátah můžete sjet kopec s převýšením osmnáct set metrů.

Sjezdovky jsou tu převážně červené (70 %). Černých je málo (4 %) a jedná se nejčastěji o krátké strmé úseky na jinak mírnějších tratích. Zbytek připadá na modrou obtížnost (26 %).

Pozor na barvy! Vzhledem k tomu, že zdejší sjezdovky jsou široké až stovky metrů, bývají označeny jen jako červené, ačkoliv jejich sklon spíše odpovídá úzkým černým sjezdovkám v Česku. Zároveň je to marketingový tah, protože se ví, že lyžaři dlouhodobě preferují střední obtížnost tratí.

Tři rozdílná patra

Šestnáct kabinových a sedačkových lanovek a také několik vleků vyváží lyžaře do jakýchsi tři pater sjezdovek.

Nahoře se jezdí ve vysokohorské scenérii na nekonečně širokých sjezdovkách a dá-li bůh, tak i na neupravovaných svazích vedle nich.

Sjezdovky jsou tvrdé, výborně upravované a téměř na ně nesněží. Jsme jižně od hlavního alpského hřebenu. Bohužel tedy nebývá ani moc prašanu v terénu a sníh zde bývá utemovaný a se zmrzlou kůrou na povrchu.

Uprostřed vjíždíme do lesa. Sjezdovky zůstávají stejně široké, ale sníh tu bývá měkčí. Kvůli lepší orientaci díky stromům tu je lyžování nejpříjemnější. Snad jenom odpoledne, kdy méně dobří lyžaři a snowboardisté nahrnou sníh do boulí, je tady sjezdování náročnější. Po druhé hodině odpolední tu však stejně už skoro nikdo nelyžuje. Všichni jsou už dole ve městě na obědě, nebo odpočívají v hotelu.

Spodní patro sjezdovek začíná na mezistanici kabinové lanovky. Tady jsou restaurace, bufet a toalety. Často se tu konají závody pro veřejnost nebo promoakce na jídlo, pití, ale třeba i nové modely aut.

Odtud se sjíždí po sjezdovce ve směru standardního sjezdu Světového poháru, s odbočkami na zpomalení pro méně zdatné lyžaře, až k betonové tríbuně na dojezdu v Bormiu.

Pokud je dost sněhu, místní znalci sjíždějí po loukách mezi vesničkami terénem dolů k lanovce.

Autobus jezdí zadarmo na permanentku

Doprava v Bormiu a okolních střediscích v údolí Alta Valtellina ažd o Livigna je jednoduchá. Mezi Livignem a Bormiem pendluje autobus a staví v každé vesnici u rekreačních apartmánů. Pokud se prokážete permanentkou, jedete zadarmo. Musíte ji ukazovat při nástupu řidiči, protože vás zdarma sveze jenom tam, kam platí váš skipas. Pokud tedy máte lyžování koupené jen na Bormio, svezete se pouze po městě. Rozšířená parmanentka platí od Santa Caterina do San Colombana, a největší rozšíření vás zdarma doveze do Livigna. Běžné autobusové jízdenky je možné zakoupit u řidiče.

Velké parkoviště zdarma je k dispozici lyžařům na povrchu i v podzemí. Jeden den stání přijde na dvě eura. Jinde parkovat nelze.

Víkendovým dopravním zácpám se nevyhnete

Z Česka do Bormia se jezdí v zimě téměř výhradně přes Livigno. Trasa přes Brenner a Bolzano je velmi daleká a jiné horské průsmyky jsou zavřené.

Obvyklá cesta tedy vede přes Mnichov nebo Norimberk do Garmisch-Partenkirchen a přes průsmyk Fernpass, rakouský Landeck a švýcarský Zernez skrz jednosměrný tunel Schera do Livigna a přes poslední průsmyk Fosgano (někdy jsou potřeba sněhové řetězy) dolů do Bormia.

Doporučujeme tam jet přes Mnichov a nazpátek přes Norimberk. Nevyhnete se sice zácpám, ale obvykle bývají v těchto směrech nejmenší. Objezd Fernpassu po dálnici z Mnichova do Innsbrucku a Landeku toho moc nevyřeší. Čas, který ušetříte mimo zácpu na sedle, ztratíte na dlouhých úsecích snížené rychlosti v údolí.